Tchangský osedlaný kůň – Čínská hrobová keramika
Inventární číslo: Vp 2986 – 1144/130
Materiál: Polychromovaná terakota
Rozměry: 50 cm (výška), 21 cm(šířka), 12 cm(hloubka)
Autor restaurované památky: Neznámý
Datace: 700 n. l. Dynastie Tchang
Původ: Čína
Umístění: SOU NG v Praze
Restaurátor: Klára Žán Valentová
Odborné průzkumy a konzultace: Petr Siegl, Jiřina Přikrylová, Laila Vlasta Valentová, Ljuba Svobodová
Osedlaný kůň z kolekce čínské hrobové keramiky Sbírky orientálního umění Národní galerie v Praze byl vytvořen za dynastie Tchang v 7. století našeho letopočtu. Čínská hrobová keramika souvisí s kultem uctívání předků. Tento kult se v průběhu historie Číny vyvíjel od primitivních představ již hluboko v prehistorické době až po složitou náboženskou filozofii související s nástupem Taoismu, Konfucionismu a později Buddhismu. Kult se lišil na různých místech Číny vlivem prolínání se těchto třech náboženství. Rozdíl v uctívání byl také mezi prostým lidem a aristokracií. Zpočátku byla představa posmrtného života velmi nejasná a primitivní. Věřilo se, že lidské tělo smrtí se ukládá ke spánku a následně se zase probouzí. Po probuzení mají mrtví stejné potřeby jako živí. Tato víra vedla postupně k masovému pohřbívání živých (žen, služebnictva, zvěře) s mrtvými. Tato tradice se postupem času z morálních, ale i ekonomických důvodů změnila a oběti byly nahrazovány symboly lidí a zvířat z keramiky.
Artefakt byl vytvořen z červené hrnčířské hlíny s jemným ostřivem pálené na nižší teploty, pro jejíž charakteristický vzhled se ustálil název terakota. Podle bublin patrných uvnitř plastiky, je možné předpokládat, že plastika byla vytvořena litím do formy. Zajímavá je povrchová úprava charakteristická pro čínskou hrobovou keramiku, která je zde dochována zhruba z 50% celého povrchu plastiky. Plastika je pokrytahnědými, červenými, oranžovými a černými barevnými odstíny. Vrchol plastiky je na temeni hlavy koně umístěn tak aby s levou přední nohou tvořil kolmici a zajišťoval tak stabilitu. Hlava koně má černou linkou zdůrazněné oči, řasy a opratě, černou barvou má také vybarvenou kštici a hřívu. Na uších, stejně jako v pootevřené hubě jsou patrné zbytky oranžové barvy. Původně oranžové sedlo koně tvoří posedlí, dvě původně patrně černé prodloužené bočnice se zdobením a oranžové třmeny. Černé postroje koně jsou zdobeny černými sponami s oranžovými přívěšky oválného tvaru. Postroje jsou naznačeny černou linkou, zatímco přívěšky jsou plastické. Ocas je svázán provazem oranžové barvy. Kopyta koně jsou vybarvena opět oranžově. Soklová část byla původně patrně hnědá. Na povrchu koně se uplatňuje ještě jedna barva, která je o odstín tmavší než hnědočervená barva koně – jedná se patrně o zbytky hlíny a písku ze země, kde byla plastika nalezena.
Figura koně byla do ateliéru přivezena v pěti fragmentech. Na památce byli zřetelné předchozí restaurátorské zásahy, mnoho nevhodných druhotných doplňků, trhliny v místech dříve slepovaných fragmentů, tkaninové výztuže lepených částí a degradované adhezivum. Byl proveden důkladný průzkum, na jehož základě bylo rozhodnuto o způsobu odstranění druhotných prvků na památce. Vzhledem ke stáří a hodnotě památky, byla zvolena koncepce, která umožňuje doplnění všech chybějících částí, tak aby památka nepůsobila nekompaktním dojmem, zároveň však, aby všechny druhotné doplňky byly dobře rozeznatelné a jasně tak informovali o současném stavu dochování díla.
Bylo provedeno odstranění všech doplňků a demontáž lepených fragmentů s nefunkčními spoji. Byla vytvořena rozkládací dřevěná konstrukce, na kterou byl kůň umístěn a po celou dobu restaurování. Všechny odlomené fragmenty byly přilepeny zpět na své původní místo. Plastická retuš a sochařská rekonstrukce byla provedena pomocí odstranitelného tmelu ze směsi sádry, klihu a mleté keramiky. Polychromie byla zafixována. Sochařská rekonstrukce chybějících částí: nohy a hlavy byla provedena na základě studie analogických čínských keramických koní ze stejného období. Část ocasu a kštice koně nebyli doplňovány, protože by bylo nutné navrtat do památky armaturu nebo použít tvrdšího tmelu, což v tomto případě nebylo žádoucí. Na závěr byla statika plastiky zajištěna plastovou podpůrnou konstrukcí.